Pod názvy jako StarvingForPerfection, WastingAwayOnTheWeb, BeautifulByBones a DyingToBeThin se rozvíjí nová oblast internetu. Kliknutím počítačové myši se otevře celá škála webových stránek o anorexii, na nichž se ženy vzájemně podporují a vytvářejí jistý druh komunity spojené s výživou, hladověním nebo tělesným image. Existuje nejméně 100 aktivních stránek o anorexii a bulimii, z nichž mnohé registrují až 80 000 vstupů. Mnoho dalších stránek vzniká. Na řadě z nich se anorexie (není viděna jako potencionálně život ohrožující nemoc) označuje jako "Anna" nebo "Ana", jako přítelkyně. Vysvětlují: "Anorexie není nemoc, je to životní styl." Atraktivní je zde sdílení společného problému.
Podle Eating Disorders Association (Sdružení pro poruchu výživy - EDA) existuje přes milion žen a malý, ale rostoucí, počet mužů, kteří trpí anorexií, bulimií a nutkáním k jídlu ve Velké Británii. Ve Spojených státech se odhaduje 10 milionů trpících žen a jeden milion trpících mužů. Bohužel, stále nejsou dostupné statistiky o České republice. Tyto ženy označuje EDA bez skrupulí za nemocné, zranitelné a neschopné myslet na sebe. Společnost tiše podporuje všechny snahy doktorů, psychologů a psychiatrů omezit ženské životy ještě víc.
Podívejme se na veřejné prohlášení Steva Bloomfielda z EDA: "Tyto stránky jsou nesmírně nebezpečné, mají utvrdit trpící ve víře, že nejsou nemocní a jejich návody jsou smrtonosné. Tyto webové stránky mohou zabíjet. Mluvíme o velmi zranitelných ženách. Ony doslova netuší, co dělají, a nejsou dále schopny myslet na sebe." Možná by nejraději viděl všechny anorektičky a bulimičky zavřené v psychiatrických léčebnách.
Je nutné pochopit, že momentálně žijeme ve společnosti se sexistickým zobrazováním žen v médiích a reklamách, ve společnosti plastických operacích bez zdravotních zdůvodnění. Nelze bojovat proti anorexii a bulimii jako proti individuální nemoci. Na jejich počátku je systém zisku výrobců dietních produktů a institucí provádějících plastické operace. Například dietní pilulky zrychlují činnost srdce a mohou způsobit infarkt. V 98% jsou neúčinné, ale prodá se jich ročně za 40 miliard dolarů. Každoroční zisk z plastických operací prsou v USA se odhaduje na 168 až 374 milionů dolarů. 90% pacientů, kteří si nechají podvazovat žaludek či jícen, jsou ženy. Nikoliv ze zdravotních důvodů, ale kvůli snazší dietě. Většina z těchto operací s sebou nese riziko vážných zranění, případně smrti. Zainteresovaní chirurgové tvrdí, že výhody převažují nevýhody - evidentně je pro ně důležitější jejich představa krásy než život ženy.
Nedávno publikovaný článek v Cosmopolitanu (7/2001) zjistil, že ženy "povzbuzují" k hubnutí obrázky modelek, hereček atd. s nebezpečnou podváhou a takové fotografie jsou k vidění na zmiňovaných internetových stránkách. Gratulujeme k takovému objevu zvláště ženskému časopisu, kterému je jinak úplně jedno, že u nich otiskované obrázky žen zapadají přesně do této kategorie. Prohlížení anorektických internetových stránek nenechá nikoho na pochybách, že všechno, co zde uvidí, vlastně už pozoruje každý den v novinách, filmech, seriálech a na reklamních plakátech. V tomtéž článku Cosmopolitanu se psalo, že nabádání k hubnutí na stránkách "pro Annu" ukazuje, jak může špatná výživa zbavit člověka zdravého rozumu. Doporučuji přečíst si lépe některé příspěvky na těchto stránkách. Zjistíme, že naprosto odrážejí nátlak, kterému ženy čelí v dnešní kapitalistické společnosti.Pokud je vystupování a vzhled rozhodující pro společenské ohodnocení, učí se ženy soustředit na sebe pozornost svým vystupováním a figurou. Výsledkem je sebekontrola chování, která se stává příkazem k dosažení uspokojení a společenského úspěchu. Ženy se učí, že dobré vystupování je druh měny v tomto světě. Snaha po "ideálním" těle - protože společnost jim dává jasně najevo, co musejí udělat pro svou krásu - znamená ve skutečnosti snahu získat nezávislost, kontrolu nad svým vlastním životem.
Pár příkladů z příspěvků na anorektických stránkách nám to objasní:
"Můžete se naučit milovat všechno, myslím, pokud to nutně potřebujete. Naučila jsem se radovat se z pocitu hladu. Pokud se mi stahuje žaludek nebo pokud se probudím a je mi na zvracení nebo pokud mě z hladu bolí hlava a nebo nejlépe všechno dohromady, znamená to, že hubnu. Takže se cítím dobře. Cítím se silná, překonávám sama sebe. Kontroluji se."
"Rozdíl mezi chtěním a potřebou je sebekontrola."
"Nehezké tělo znamená nehezkého člověka."
"Jídlo je překážka k tvému rozvoji."
Steve Bloomfield z EDA vyzval vládu, aby tuto otázku diskutovala, a správce internetových sítí, aby přijali zodpovědnější přístup. To ale nic neřeší.
Musíme pochopit, že představa ideální krásy není nic přirozeného nebo stálého. Mění se se společenskou úlohou ženy. Ideál krásy je výrazem patriarchálních mocenských vztahů, ze kterých vystupují hospodářské zájmy kosmetického průmyslu. Vládnoucí třída nutí ženy, aby hubly a to z jakýchkoliv důvodů.
Abychom se tomu mohli postavit, musíme bojovat proti veškerým sexistickým představám o ženách, z nichž nejpatrnější je zobrazování žen v médiích a reklamách. Musíme bojovat za distribuci dietních výrobků a provádění plastických operací pouze na lékařské doporučení, včetně doporučení psychologů. Musíme bojovat proti systému zisku v průmyslu krásy, tedy převzít toto odvětví do veřejného vlastnictví, pod demokratickou kontrolu pracujících, odborů, ženských organizací a mládeže. A pokud mluvíme o kontrole těmito společenskými vrstvami a organizacemi, máme především na mysli ženy, které mají s těmito výrobky a operacemi zkušenost nebo samy trpí následky jejich použití. Anorektičky a bulimičky trpí dnešní - kapitalistickou - společností. Tyto webové stránky nevymyslely nerozumné recepty na hubnutí a tyto webové stránky nezabíjejí - to dělá naše dnešní společnost. Tím ale nechci říct, že některé ženy skutečně nepotřebují péči, jinak by se uhladověly k smrti. Zopakujme si heslo jedné z anorektických stránek: "Anorexie není nemoc, je to životní styl." Ovšem, životní styl, k němuž jsou ženy tlačeny společností.Ve skutečnosti je to současný systém zdravotní péče, s představiteli jako je Steve Bloomfield, který nutí ženy hledat pocit vlastní hodnoty v tom, co jim nabízejí internetové komunity propagující anorexii (mimochodem většina těchto webových stránek varuje před nebezpečími anorexie a bulimie). Někdy by měli odborníci poslouchat trochu pozorněji, co jejich takzvaní "klienti" říkají.
Zeptejte se anorektických žen, co od toho všeho vlastně čekají...
Tady to je.......
"Chceme, aby nám byly vidět kosti. Chceme, aby nám kručelo v žaludku. Chceme, aby nám selhaly ledviny. Chceme, aby nám ochably svaly. Chceme, aby se nám zkazily zuby. Chceme mít křehké nehty. Chceme, aby nám po celém obličeji, krku, břiše a na zádech vyrostly malé měkké chloupky. Chceme, aby nám bylo špatně. Chceme srdeční problémy. Chceme anemii. Chceme artritidu. Chceme, aby nás bolely klouby. Chceme být vyčerpané. Chceme trpět nespavostí. Chceme zežloutnout a pak zmodrat. Chceme se potácet, omdlévat a upadat do bezvědomí. Chceme mít závratě. Chceme ztrácet koncentraci. Chceme, aby nám vybledly oči. Chceme být neplodné. Chceme, aby se nám loupala kůže a byla plná modřin. A, no jistě, průjmy chceme samozřejmě trpět také.Ale špatně nám rozumíte, my přece nechceme umřít! Jenom vám chceme dokázat, že se umíme pořídit vašim požadavkům, jsme přece dívky..."
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára