Jen kosti. Žádné maso, prosím
Před pár dny jsem šel na nákup do supermarketu. Do fronty k pokladně se za mne postavily dvě dívenky okolo 13 - 15 let. A jedna z nich spustila: "No první den jíš jenom ananas, druhej jen rýži, pak si dáš další den jogurt …", když tu náhle ji ta druhá přerušila: "Ty není to náhodou anorexie?" Kamarádka propagující huntování svého těla se na ní usmála a pravila: "Ne, to je zdravá výživa! Ostatně modelky to dělají zrovna tak." Chvilku jsem přemýšlel, co vlastně anorexie přesně je, a když jsem po kratším "googlování" internetu zjistil, že tato choroba není dnes jen chorobou, ale i životním stylem tisíců mladých dívek, bylo rozhodnuto, o čem bude dnešní díl.
Anorexie, jako porucha příjmu potravin, byla poprvé identifikována kolem roku 1890 ve Francii a Anglii. Byly popsány symptomy jako odmítání potravy, extrémní pokles hmotnosti s amenorheou, zácpou, poklesem tepové frekvence. Typické pro ní bylo, a dodnes zůstalo, že nemocné pocházely ze středních a vyšších vrstev společnosti. Dnes nevíme o anorexii o moc více než před sto lety, avšak to co víme, není k zahození, takže omluvte na chvíli suchá data.
Mezinárodní klasifikace nemocí definuje mentální anorexii jako okamžik, kdy hmotnost dívky poklesne pod 15 procent její průměrné hmotnosti vzhledem k výšce, věku a stavbě těla. V řeči populárního amerického Body Mass Indexu, anorexií trpí ten, kdo se dostane k hodnotě menší než 17.5 (neumíte-li si to představit, pak se podívejte sem: www.pppinfo.cz), zjistíte mimochodem, že přesně polovina finalistek letošního ročníku MISS České republiky má sklon k anorexii, ale o tom více později. Ke snížení váhy se ještě musí přidružit fakt, že si jej pacient musí přivodit sám například nadměrným cvičením, užíváním projímadel, nuceným zvracením a podobně. Mezi výsledky takovéto choroby patří například narušení menstruace, či ztráta sexuálního apetitu. V lepším případě může nemocný skončit na jednotce intenzivní péče s kapačkami s umělou výživou, v horším pak smrtí. Ostatně přesvědčete se sami na stránce Something Fishy Website (www.something-fishy.org), věnované právě této nemoci. Co jedna svíčka, to jedna mrtvá.
Anorexie je chápána jako bio-psycho-sociální onemocnění. Mezi takzvané biofaktory ji řadí zejména významný fakt, kdy procento rizika onemocnění anorexií mezi dětmi pocházejícími z rodin, kde někdo trpí nějakou poruchou přijímání potravy, je výrazně vyšší než v ostatních rodinách. Výzkumy hovoří až o pětinásobku rizika. Nezdá se však, že by choroba byla vázána na "barvu pleti". Skupina amerických vědců provedla výzkum mezi 36 000 středoškoláky ze státu Minnesota s tímto výsledkem: nejvýraznější známky poruch příjmu potravy byly zjištěny u hispánek a nejméně spokojeny se svým tělem byly indiánky a černošky. Většina dnešních teorií tak předpokládá, že existuje genetická dispozice pro tento typ choroby, ale ten sám o osobě není nutnou ani dostačující podmínkou k samotnému propuknutí choroby.
Daleko větší roli totiž hrají zbylé dva faktory, totiž psychofaktor a sociofaktor. Anorexií trpí zhruba 6 procent dospělých dívek. Toto číslo však kolísá podle sociální příslušnosti i věku. Při průzkumu mezi studenty na středních školách (15-19 let) v Praze a Českých Budějovicích 65 procent studentek odborných učilišť a 47 procent studentek gymnazií uvedlo, že už někdy drželo redukční dietu, 5 procent sledovaných dívek přiznalo, že zvrací častěji než jednou měsíčně a 1,4 procenta pak uvedlo, že zvrací pravidelně ve snaze zhubnout. Výzkumy v USA a Kanadě prokázaly, že osobní zkušenost s dietami má 80 procent dívek a 10 procent chlapců. V České republice, podle naší zkušenosti, drží redukční dietu asi 20 procent šestnáctiletých dívek a kolem 60 procent děvčat se o ni už někdy pokoušelo.
Český odborník na anorexii Jan Kulhánek (www.doktorka.cz) uvádí, že přes různé sociální a etnické rozdíly, mají dívky několik společných vlastností. "Do doby, než začaly doma konflikty kvůli jídlu, to jsou hodné dcery, nadprůměrně inteligentní, dobře se učí. Mají sklon k perfekcionizmu, často milují pohyb a bývají proto aktivní sportovkyně či tanečnice. Jsou dosti kritické ke svému okolí, hodně se kontrolují, nevyjadřují příliš své pocity. Tento popis samozřejmě nevymezuje nijak samotné onemocnění, ale pro tyto dívky bývá příznačný." Ostatně jeden příběh české anorektičky najdete zde (www.stripky.cz).
Právě ona výjimečnost, perfekcionizmus a silná vůle mohou stát v pozadí sociofaktoru anorexie. Dnešní kult krásy je vymezen zdravými mírami 90 - 60 - 90, jenže se trochu pozapomíná na to, že tyto míry byly stanoveny pro ženy s výškou 165 cm. Módní trend předváděný dnešním zábavním průmyslem, počínaje reklamou až po film, je ovládán vychrtlými modelkami, které často sahají k chirurgickým zákrokům, jako je třeba odstranění jednoho žebra. Výjimečné, perfektní, úspěšné a … a chorobně hubené. Procesu sebeidentifikace se svým ideálem se nevyhnou ani ti nejlepší z nás. Připočtěte k tomu fakt, že vznik fotografie modelky na titulní stránku Elle dnes probíhá spíše v počítačovém programu, než fotoateliéru. Tady ubrat, tady přidat. Tu pihu pryč, pleť trochu vybělit. Výsledek? Ženské tělo, které nám servírují, často neexistuje. Ostatně prof. Günther Rathner z univerzity v Insbrucku provedl výzkum mezi padesáti modelkami, který předložil účastníkům 10. kongresu o změnách stravování, pořádaném v tyrolském Alpbachu. Z výzkumu mj. vyplynulo, že příznaky anorexie trpí 50 procent modelek.
Jenže, jak to tak u chorob, které jsou částečně psychického původu bývá, anorektičky si vyvinuly mocný obranný mechanismus, a tak je dnes na netu k shlédnutí mnoho tzv. pro - ana pages, stránek které anorexii propagují jako životní styl. Jejich uživatelky se na nich vzájemně přesvědčují, že ONY nemocné nejsou, mezi zmíněnými weby najdete i v úvodu citovanou stránku Ana's Underground Grotto. Tyto weby nabízejí svým návštěvníkům mj. i diskuzní chaty, kde dívky probírají jak správně hubnout a jak udržet váhu pod 40 kg, dále pak rady jak se chovat na párty, aby si nikdo nevšiml, že nejíte. Nechybí ani informace, jak zahnat pocit prázdného žaludku (pitím spousty litrů vody) či jak správně zvracet (jinými slovy pribiňáček vyzvracíte lépe, než kus hovězího) atd. Naštěstí se správci neplacených serverů i správci vyhledávacích portálů začali k "pro-ana" stránkám chovat jako ke stránkám propagujícím například fašizmus, a tak například Yahoo je odstranilo ze svých seznamů úplně. Bohužel návody na zázračné hubnutí a články o úžasných štíhlých modelkách na nás z časopisů pokukují dál.
Co říci na závěr? Evropa a Severní Amerika tloustne, neuvěřitelně tloustne a přitom se obklopuje vychrtlými modelkami a herečkami, které jsou často vlastně nemocné. A tak se měníme v lid nemocný, obdivující jiné nemocné. Řečeno s klasikem: "To jsou paradoxy!" Nebo, že bychom přeci jen měli šanci něco změnit?
http://marissa17.blog.cz/0802/jen-kosti-zadne-maso-prosim
2 komentáre:
aoj, no díkez za dlhý koment:-) neviem, chodím tu, keď mám viacej času :-)
Nemáš zač bolo to iba úprimné:D A veď keď budeš mať čas,tak sa dakedy ohlás:o))
Zverejnenie komentára